Dáma - Wegiel

Dokazují to fresky v hrobce Merknera, dvořana faraóna Tauta (2700 - 3300 př.n.l.). Podle legend vymyslel hru egyptský bůh Thovt, který byl taky autorem hieroglyfického písma. Existuje legenda, kterou zapsal řecký filosof Platón, o tom, jak Thovt hrál senet s bohyní měsíce a pro boha slunce na ní vyhrál čtvrt dne v roce, to jest jeden den za čtyři roky. Senet se hrál na desce 3×10 polí. Od současné dámy se lišil hlavně tím, že počet tahů se určoval vrhacími dřívky. Jiná legenda určuje vznik dámy do doby obléhání Tróje. Podle ní ji vymyslel řecký hrdina Palamedes na krácení dlouhé chvíle před hradbami. Podle Homéra si dámou krátili čas také nápadníci Penelopy, manželky Odyssea.

Řecká dáma se jmenovala podle krajů, a to buď petteja, pessoi nebo polis. Otec historie Hérodotos napsal, že v Lýdii za vlády krále Atisa, syna Mana, propukl veliký hlad. Lidé, aby ušetřili jídlo a zabili volný čas, tak jeden den mírně pojedli a druhý den po celý čas hráli dámu. Již v té době se hrálo na desce 8×8 polí, kameny byly dvou barev a chodily pouze vpřed. Hra symbolizovala boj dvou armád a kámen, který se dostal na poslední řadu (do týla soupeře), se obrátil a silnější útočil z týla. Vzetí nepřátelského kamene se provádělo nejdřív tak, že se musel obklíčit dvěma kameny, a později přeskočením přes něj. Symbolizovalo to, že v boji voják, který srazil nepřítele k zemi, ho překročil pokračuje v boji.

Dalším způsobem výhry bylo zablokování kamenů, což symbolizovalo jejich zajetí. Zachovala se i jména nejlepších hráčů, jako např. Diador z Megapolisu, Leon z Mitilénu nebo Theodor z Mitilénu. U Hérodota je zachycen příběh Leona z Mitilénu, jak jednou šel v dobrém rozmaru a potkal bohatého statkáře, který mlátil svého otroka. Leonovi ho bylo líto, i navrhl statkáři, aby si o něj zahráli partii pettei. Sám vsadil do hry vysoký obnos peněz. Statkář si věřil a souhlasil. Za velice krátký čas prohrál partii a otrok dostal svobodu.

V ranném středověku se o deskových hrách v Evropě moc neví. První, kdo se pokusil sepsat všechny hry, byl král Leónu Alfons X. Mudro v roce 1383. V jeho seznamu her je také dáma, která se už hrála podle dnešních pravidel. První knihu o dámě vydal roku 1547 Antonio Torquemanda. Jmenovala se "El ingenio o juego de marro, de punta, o damas". Bohužel se nezachoval ani jeden exemplář. Ve středověku se považovali za nejsilnější hráče Španělé a Italové. Také až do 18. století byla veškerá literatura španělská. Výjimku tvoří jen knížka Francouze Pierra Malleta "Le Jeu de Dames" vydaná v roce 1668. Do Čech se dáma dostala spolu s Habsburky v 16. století ze Španělska a Německa. I samotný název hry dáma je z německého der Damm - hráz, přehrazení, což ukazuje na způsob výhry této hry.

Jak se hraje dáma (české verze)
Hraje se na desce 8×8, na každé straně 12 kamenů ve 3 řadách na černých polích.

Kameny se táhne po diagonálách, vždy o jedno pole dopředu.

Dokončí-li kámen tah na poslední řadě (bílý b8,d8,f8,h8, černý a1,c1,e1,g1), mění se v dámu. Dáma se pohybuje po diagonálách dopředu i dozadu.

Kameny se skáče jen dopředu, dáma může skákat přes libovolný kámen na diagonále dopředu i dozadu a dokončit skok na kterémkoli poli za přeskočeným kamenem.

Hráč při skoku přenese svou figuru na konečné pole skoku, naznačuje přitom průběh skoku a až poté odstraní přeskočené figury z desky. Přes jeden kámen lze skákat jen jednou.

Skákání je povinné a figura po dokončení tahu nesmí mít další možnost skoku. Je-li více možností skákání, může si hráč vybrat bez ohledu na množství přeskočených kamenů soupeře.

Opomenuté skákání se promlčuje dalším tahem soupeře.

Dáma má při skákání vždy přednost před kamenem.

Partii vyhrává hráč, jehož soupeř nemá tah podle pravidel, tzn. že nemá již žádné figury, nebo jsou jeho figury zablokovány, nebo se vzdal.

Partie skončí nerozhodně dohodou hráčů, nebo když se vyskytne 3x stejná pozice.
Jak se hraje dáma (mezinárodní verze)
Hraje se na desce 10×10, na každé straně 20 kamenů ve 4 řadách na černých polích.

Kameny se táhne po diagonálách, vždy jen o jedno pole dopředu.

Skáče se dopředu i dozadu, hráč přenese svou figuru na konečné pole skoku, naznačuje přitom průběh skákání a až poté odstraní přeskočené figury z desky.

Přes jeden kámen lze skákat jen jednou.

Skákání je povinné. Opomenuté skákání se promlčuje dalším tahem soupeře.

Přednost má ten skok, kterým se přeskakuje větší množství soupeřových figur.

Dokončí-li kámen tah na poslední řadě (bílý na polích 1-5, černý na polích 46-50), mění se v dámu.

Dáma se pohybuje po diagonálách dopředu i dozadu, může skákat přes libovolný kámen na diagonále a dokončit skok na kterémkoli poli za přeskočeným kamenem.

Dáma nemá při skákání přednost.

Partii vyhrává hráč, jehož soupeř nemá tah podle pravidel, tzn. že nemá již žádné figury, nebo jsou jeho figury zablokovány, nebo se vzdal.

Partie skončí nerozhodně dohodou hráčů, nebo když se vyskytne 3x stejná pozice.